Stavební úpravy - Římskokatolická farnost Kelč

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Stavební úpravy

Historie farnosti

Farní kostel sv. Petra a Pavla v proměnách času (1247 - 1945)
Miroslav Pavlů

První kapitola náleží stavebním dějinám farního kostela a jeho bezprostřednímu okolí, jakož i vnitřnímu vybavení chrámu tak, jak se časem měnilo a dotvářelo, od nejstarších dob až do současnosti. Její úvodní část je dovedena do r. 1945.
Druhá kapitola bude pojednávat o kryptách pod farním kostelem, tak pohřbených osobách a o všech ztracených, či dosud existujících funerálních památkách.
Ve třetí kapitole bude vzpomenuta historie budovy kelečské fary a okolí a čtvrtá by měla alespoň v základní rovině postihnout zajímavé dějiny kelečské farnosti. Její součástí bude mj. i posloupnost kelečských duchovních správců, doplněná dostupnými biografickými informacemi.

Látka byla čerpána především z farních kronik kelečských, z obou Wolneho Topografií (1835, 1859), Matějkova nepublikovaného spisu Dějiny města Kelče (1972) a z další, méně obsažné literatury.

Exteriér

Starý kelečský farní kostel stával stejně jako nynější chrám na návrší mezi Starým městem a Posvátnem, uprostřed hřbitova. Od svých počátků patřil olomouckému arcibiskupství. Dle neověřené informace byl zbudován už za biskupa Roberta (+ 1240), jak potvrzuje listina papeže Inocence IV., v r. 1247 již stál (kelečská fara je údajně připomínána v r. 1245).
Na otázku jeho původního zasvěcení zatím neexistuje jednoznačná odpověď (k r. 1247 bývá uváděno dvojí patrocinium, jak sv. Petra, tak sv. Petra a Pavla - v této souvislosti není nezajímavá skutečnost, že na pečeti farní obce Posvátna z r. 1593 nalezneme pouze atribut sv. Petra, dva spojené klíče).
Jeho podobu neznáme, z dochovaných zpráv je ale zřejmé, že se jednalo o objekt dřevěný, bez věže, se samostatně stojící zvonicí (podobně jako v případě středověkého kostela sv. Kateřiny na Novém městě).
Až do 16. století nemáme o jeho stavebním vývoji žádných zpráv. Na jaře r. 1559 začali kelečští s výstavbou nové svatyně, ale práce velmi brzy ustaly. Z informací, které máme k dispozici, plyne, že veškerou jejich snahu brzdil jak nedostatek peněz, tak nízká pracovní morálka.
Této situaci jistě neprospělo ani v té době časté střídání farářů, z nichž někteří byli navíc velmi špatnými hospodáři. Ani sami farníci zřejmě nebyli nikterak agilní.
Velké starosti dělal neutěšený stav chrámu Páně samotnému olomouckému biskupovi Stanislavu Pavlovskému (1579 - 98), příznivci kelečské fary. Kelečský farář Jan (příjmení neuvedeno) se v roce 1580 přece jen odhodlal ke stavbě nového kostela, starý měl v úmyslu zbořit. I když není zcela zřejmý sled událostí, je pravděpodobné, že k bourání nakonec vůbec nedošlo. Jedním z důvodů mohl být i příchod nového faráře Albrechta Poltia či Boletia, jenž toho roku vystřídal kněze Jana.
Ještě o dva roky později (1582) v listopadu píše biskup držitelům okolních manství, že "kostel nemálo na krovu a střeše, tak i po zdech zpuchřelý jest, a jestliže by se … opraviti nedal", že by "krátce k spadnutí přišel".
Víme, že z oslovených pánů přispěchal s pomocí Václav Chorynský z Ledské, biskupský man na Choryni, který ještě téhož roku stavbu nově zaklenul. Ještě v polovině 18. století to potvrzoval latinský nápis na klenbě: AVE QVIS FIERI CVRAVIT. GENEROSUS DOMINUS WENCESLAVS DE LEDSKE ANNO DNI 1582 (Buď vítán, kdo potřebuješ péči. Urozený pán Václav z Ledské LP 1582).
Že skutečně nešlo o budování nového kostela, dokládá biskupův plán pokračovat v opravách na jaře r. 1583. Přitom měla být od základů postavena věž a zeď kolem kostela. Nevíme, zda bylo biskupovo přání vyplněno, pravděpodobně však nikoliv. Tuto domněnku potvrzuje záměr kelečských stavět nový kostel r. 1617. Stavět se opět nezačalo, tentokrát pro velký požár, který tehdy v Kelči vypukl. Brzy však vypukl ještě jiný požár, požár válečný. Nadcházející třicetiletá válka veškeré plány na stavbu nového farního chrámu definitivně zmařila. Než se pak utrpěné rány alespoň trochu zacelily, uplynulo mnoho času a kostel dále chátral.
Kostelní věž vybudovali teprve r. 1736, zřejmě z popudu lenního pána, olomouckého biskupa, kardinála Wolfganga hraběte ze Schrattenbachu (1711 - 38). Byla však nižší, než je dnes. Důvod je nasnadě, tehdy ještě stojící stará loď kostela, k níž věž přistavili, měla skromné poměry. Dokončení této první významnější stavební akce dokládá nejen Schrattenbachův biskupský znak nad hlavním vchodem, ale i letopočet pod ním vytesaný.
Na kelečské faře tehdy působil někdejší biskupský ceremoniář P. Antonín Popp (1732 - 51). V r. 1775 došlo zásluhou faráře Josefa Klugera (1766 - 87) konečně i na vlastní, již značně zchátralou kostelní stavbu, která byla do základů zbořena. Na jejím místě vyrostla v letech 1776 - 84 nová loď (základní kámen položen 6. 5. 1776, jak ukazuje letopočet na klenáku středního oblouku mezi nosnými pilíři kůru, r. 1783 dostavěli hudební kruchtu).
Kostel (od r. 1783 děkanský), zasvěcený apoštolům Petru a Pavlu, měl půdorys latinského kříže, jehož ramena tvořila kaple Bolestné Matky Boží na evangelní a sakristie na epištolní straně.
R. 1805, už v době působení prvního kelečského děkana Jana Karla Kuschnika (1788 - 1807) byla věž z r. 1736 opravena a dostavěna do dnešní výšky. Po r. 1840 byl uvnitř i zvenčí vybílen - vápno z poloviny dodal tehdejší lenní držitel Skaličky, Clemens de Guyard, hrabě de Saint - Julien.
Další, velmi důkladné opravy chrámu inicioval r. 1908 kelečský farář a pozdější kapitulní děkan v Kroměříži Cyril Bařinka (1907 - 17). Uvnitř chrámu byla položena nová, šamotová dlažba z továrny v Poštorné, práci provedl Č. Valenta z Moravské Ostravy. Pokrývačský mistr Studený z Horního Újezda pokryl střechu eternitem, čímž nahradil již špatný, přes šedesát let starý šindel. Kostelní zdi značně trpěly vlhkostí, k odvodnění stavby však došlo až r. 1918, už za působení děkana Tomáše Kubíčka (1917 - 29). Ten také r. 1923 zajistil pokrytí věže plechem a vyčištění celého kostela. Poslední opravy chrámové stavby před druhou světovou válkou proběhly r. 1932 na sklonku farářování P. Aloise Nakládala (1929 - 32), podrobnější informace o jejich charakteru ale chybí.
Opravoval a proměňoval se nejen sám kostel a fara, ale i jeho nejbližší okolí. Jak známo, svatyně stála od svých počátků uprostřed hřbitova a celý areál byl již od konce 16. století ohrazen zdí. Ta se jistě mnohokrát opravovala, o prvních takových pracích máme však zprávy až z první poloviny minulého století.
R. 1á28 rozhodl kelečský děkan Franz Kaffka (1808 - 1834) zřídit na této, v podstatě hřbitovní, zdí čtrnáct zastavení křížové cesty. Ještě téhož roku byly namalovány obrazy na železném podkladě, ale farníci, kteří se podíleli na opravě zdi, pokrývajíce ji kamenem, dokončili své dílo až v následujícím roce. Zbudovali třináct zastavení, dodnes stojící kamenný kříž coby čtrnácté zastavení při této příležitosti opravili. R. 1829 byla již hotová křížová cesta vysvěcena.
Došlo i na úpravu a zpevnění samotné hřbitovní zdi, do něhož nutno zahrnout i výstavbu deseti mohutných opěrných pilířů, počínaje křížem až ke staré márnici. Na jejich stavbě se podílely jednotlivé obce kelečské farnosti, každé připadl jeden. Na Kaffkův příkaz zřídili r. 1833 na hřbitově zvláštní dětské oddělení, kvůli nedostatku místa a tehdejšímu vysokému počtu dětských pohřbů (dnes už je však nedovedeme lokalizovat).
Některé pomníky a kříže stály na starém hřbitově ještě r. 1921, ale patrně od konce 80. let 19. století se tu nepochovávalo. R. 1930 za P. Nakládala byla stará márnice dle projektu Památkového ústavu přestavěna na kapli Padlých a ještě téhož roku, na svátek Petra a Pavla, vysvěcena. Stavitelem byl A. Bjelik z Palačova, oltář dodal S. Spáčil, kameník z Olomouce.
R. 1934 se jevilo jako nezbytné pořízení nové křížové cesty kolem kostela. Toho roku namaloval neznámý malíř nové obrazy na měděném plechu a farníci opravili poškozená zastavení. Sochař R. Doležel z Olomouce zhotovil sochy sv. Cyrila a Metoděje v umělém kameni, které byly ihned osazeny nad schodiště na bývalý hřbitov. Křížovou cestu i nová sochařská díla ještě v září posvětil tehdejší kelečský duchovní správce P. Eduard Sasín (1933 - 41) v roce 2012 byla křížová cesta znovu opravena - s osvětlením jednotlivých zastavení a restaurace obrazů, které jsou zaskleny.


1990 - ? Oprava Farní Budovy

1998 - Kostel Kladeruby
Nedaleko Kelče se nachází tak střední vesnice jménem Kladeruby. Není tomu tak dlouho, co se několik farníků sešlo a domluvilo se na postavení nějaké větší kaple nebo menšího kostela. Tito farníci po léta jezdí do farního kostela do Kelče vzdálené asi 5 km. Do Kelče byl přidělen mladý kněz P. František Král, který s tímto návrhem souhlasil a občané se s chutí pustili do příprav a nakonec do samotné stavby.
Se stavbou se započalo 13. 7. 1998. Pracovalo se i přes veškerou nepřízeň počasí i v zimě. Doufejme, že s jakou radostí a elánem toto velkolepé dílo započali, že se najdou i v budoucnu věřící, kteří do tohoto kostela budou chodit s radostí.
Nový kostel jako "filiální" má 3 zvony:
Cyril a Metoděj - 245 kg, Václav - 165 kg a Petr a Pavel - 80 kg.
Kostel pojme 120 sedících, 110 stojících osob. Rozměry jsou: 30 m délky, 15 šířky a 33 výška věže.
Kostel byl posvěcen 16. 5. 1999. Kéž by byl vždy tak plný, jako je dnes. Pán Bůh zaplať všem těm, kteří se na tomto díle podíleli a finančně pomáhali.

      - Kaple Zámrsky
2000 - Oprava Kostela - nová malba zevnitř

2011 - Začala oprava farních chlévů - dále jen "Befarko" - nová kritina na střeše
2012 - Befarko - dokončena oprava sociálních zařízení pro kostel.

2014 - oprava zídky kolem kostela - venek od cesty - nahrazeny skřidly kamenem.

 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky