Kostel sv. Kateřiny - Římskokatolická farnost Kelč

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Kostel sv. Kateřiny

Kostely

 Podle pověsti byl založen majitelem u tvrze na Heršičkách na paměť smrti jeho jediné dcery Kateřiny, kterou v návalu zuřivosti na tomto místě skolil z koně i s jejím milým, když spolu prchali a on jejich známosti nepřál.

       Při kostele býval ženský klášter, okolo kostela byl hřbitov pro pány "hruboměšťany" a členky kláštera. Mrtví zde byli pochováváni pouze na prkně, zabaleni do plátna. Když klášter vyhořel, nebyl již obnoven.   Vypráví se, že ze zámku do Kateřinky vede tajná podzemní chodba až na Strážné, kde se dělí do Lišek a do Hrabí. _ "Kostel Matky Boží a sv. Kateřiny na zámku páně, kdež nyní je městečko (Kelč), připomíná se již roku 1429."   Biskup Stanislav Pavlovský kostel obnovil, čehož důkazem byl znak půlměsíc a nad ním šesticípá hvězda v oknech a na věži kostela. _ "Roku 1655 obnoven kostel svato kateřinský, který od 40. let byl spálen a pust."   Od r. 1713 sloužily se v něm 1 2x týdně mše sv. Po rozkolu mezi měšťany a farářem mše ustaly, kostel pustl a r. 1786 byl odsvěcen. 25. 4. 1789 dává jej krajský úřad přerovský obci na ubikace pro trhovce a vojsko. Měšťané jej opravili a znovu otevřeli 31.5.1794.   Roku 1852, po generální opravě byl zapálen bleskem a úplně vyhořel. Až do roku 1874 byl ponechán svému osudu a teprve ze sbírek a peněz měšťanů byl opraven. Od r. 1904 sloužily se v něm mše pro školní mládež. V r. 1926 spadl strop nad chórem. Strop, střecha a věž byly opraveny do 23.9.1934. P. Tomášek nechal v ní pořídit elektrické osvětlení. Poslední vnější oprava byla provedena v r. 1970.   Kostel je majetkem obce.  


Z historie kostela sv. Kateřiny

Město, zvané "nové" bylo pravděpodobně založeno (na starších sídelních základech) v 70. letech 13. století olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku.

1372: v listině se uvádí "Bedřich ze Staré Kelče"   důkaz, že už existovala Kelč (širší okolí dnešního náměstí   se zámkem a kostelem sv. Kateřiny).
1389: za to, že udělil městu právo odúmrtí, požadoval biskup Mikuláš z Riesenburku, aby si město vybudovalo opevnění.
1429: první písemná zmínka o kostele sv. Kateřiny   listina hovoří o biskupu Petrovi, který založil kostelní nadaci. Tomuto biskupovi se přičítá i založení kostela   nevíme však, zda je myšlen biskup Petr II., zvaný "Bradavice" (1311 1316) nebo Petr III., zvaný "Jelito" (1381 1387)
nevíme, kdy starší kostel zanikl, mohly se na něm negativně podepsat tyto válečné události z průběhu 15. století:
1390 1405 války mezi markrabětem Joštem a Prokopem  ten dobyl Kelč
vpád Husitů do Kelče r. 1424 pod vedením Havla Drastila z Kojetína
1469 při tažení proti loupeživému Zichu Kelečskému, vypálil část města král Matyáš Korvín
9. 9. 1580: biskup Stanislav Pavlovský posvětil v kostele sv. Kateřiny hlavní oltář. V následujících letech celý kostel zrekonstruoval a pravděpodobně rozšířil o dnešní kněžiště
1617: požár kostela
1647: město i s kostelem vypálili Švédové   obnova započala r. 1655
1690: děkanská matrika (Val. Mez.) hovoří o "věži se 3 zvony"
1730: kostel "velice opuštěný je..."
1742: požár jižní fronty náměstí a zámku   kostela se pravděpodobně nedotkl
1764: popis kostela v děkanské matrice: sakristie na pravé straně kostela nemá kryptu, je dlážděn cihlami, klenba jen v kněžišti, v lodi plochý povalový (dřevěný) strop, dřevěný kůr, věž = pouhý přístřešek na hřbitově se 2 zvony
1786: kostel zrušen a odsvěcen, město jej koupilo na sýpku. V témže roce zmínka kelečského faráře o tom, že při kostele býval ženský klášter. Zánik hřbitova kolem kostela.
1794: kostel znovu obnoven
1806: inventář kostela už hovoří o přístavbě zděné věže, vyzděn i nový kůr (obojí provedeno někdy mezi léty 1771 1806)
20.   40. léta 19. stol.: stavba dosti zchátrala   zvláště presbytář
1852: přestavba presbytáře Valentinem Bajgarem z Kelče. Tři dny po znovu vysvěcení kostela byla stavba zapálena bleskem (29. 7. 1852)
1868 69: oprava
1891: opět oprava (spotřebováno 1000 cihel a 10 fůr písku)
1898: položena nová dlažba   pravděpodobné pískovcové desky pod dlažbou dnešní
1908: oprava klenby pod kůrem
1932: zřítil se ztrouchnivělý strop lodi. Po opravě pravděpodobně položena současná dlažba.
1955: Výměna oken, vyspraveny omítky, nová výmalba kostela.
1969 - 1970: Objekt kostela znehodnocen vnější bryzolitovou omítkou, která se vedle toho podílí i na větším zavlhání zdiva. Břidlici na střeše střídá pozinkovaný plech.
1997 Archologický výzkum kostela
1998 - 2009 - opravy podlahy, nová malba, eletrika, fasáda

Archologický výzkum kostela sv. Kateřiny

Dnes malé, téměř nenápadné východomoravské městečko Kelč má své historické kořeny zapuštěny hluboko v dávné minulosti. Dlouhý a mnohdy velmi dramatický dějinný vývoj tohoto města k sobě z pochopitelných důvodů poutá pozornost jak profesionálních historiků, tak i nadšených vlastivědných badatelů, hrdých místních patriotů a samozřejmě také archeologů. Ti v poslední době zaměřili svou pozornost na Kelč hned dvakrát. V roce 1997 proběhl v ulici Na drahách v souvislosti s výkopovými pracemi sondážní průzkum reliktů dřevěné stavby z 13. století, která byla s největší pravděpodobností kovářskou dílnou. V roce 1998, v době od 7. července do 11. září, proběhl rozsáhlý archeologický výzkum kostela sv. Kateřiny. Ten byl vyvolán připravovanou generální rekonstrukcí tohoto památkově chráněného objektu. Protože se připravované rekonstrukční práce (sanace vlhkého základového zdiva) dotklo i podpovrchových partii stavby, bylo nutno vést výzkum tak, aby bylo prozkoumáno a řádně zdokumentováno vše, co země ukrývá a co by stavební výkopy mohyl nenávratně zničit. Výkop byl veden metodou klasických kopaných sond, které byly umístěny vně i uvnitř stavby tak, aby mohly zodpovědět pokud možno všechny otázky, v souvislosti se stavbou vyvstávající.

       Nutno zmínit, že se archeologický výzkum mohl částečně opřít o výsledky stavebně historického průzkumu, který zde proběhl na jaře roku 1997. Jeho největším přínosem (vedle precizně zpracovaných archivních pramenů k minulosti objektu) bylo zjištění skutečnosti, že základy dosud stojící stavby jsou reliktem kostela mnohem staršího   dle závěru zmíněného průzkumu pravděpodobně ze 14. století.

       Kromě průzkumů souvisejících kulturních vrstev sledovaly venkovní sondy (celkem 6) hlavně dalších průběh a rozsah tohoto starší zádového zdiva. Šlo zejména o ověření, zda současné půdorysné schéma kostela je totožné se starší fází. Výzkumem bylo zjištěno, že nikoli. Byla zachycena kompletní jižní (epištolní) strana starší stavby a na ni kolmo navazující strana východní, která je ukryta uvnitř kostela pod základy současného vítězného oblouku. Dnešní presbytář má v základech charakterově naprosto odlišné zdivo (hrubě opracovaný lomový kámen kladený na vápennou maltu), které je ke starším základům přizděno "na spáru". Jedná se pravděpodobně o přístavbu z doby, kdy objekt rekonstruoval a přebudoval v 80. letech 16. století olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. Severní strana kostela zachycena nebyla a stranu západní překryla někdy mezi lety 1771   1806 přístavba věže se šnekovým schodištěm. Ač tedy neznáme kompletní půdorys staršího kostela, máme důvod se domnívat, že neměl presbytář ve smyslu architektonicky samostatně zpracovaného prostoru. K tomuto závěru nás vede zejména objev základů oltářní mensy, přiléhající zevnitř k zmíněné východní zdi.

       Dalším významným objevem bylo zachyceni mohutného zdiva (šířka 135 140 cm, v rozšířeném předzákladu dokonce 190 cm), které je na spáru přizděno k jv. nároží starší stavby a je od něho vedeno zhruba jižním směrem, pravděpodobně až na sousední pozemek. Výzkumem bylo zachyceno 6 m této zdi. Použitým materiálem i morfologicky se tato zeď do jisté míry podobá základovému zdivu staršího kostela. Usuzujeme z toho, že patrně vznikla nedlouho po něm   a snad i částečně ze zbylé ho stavebního materiálu. Máme tak před sebou buď relikt zrušeného kláštera (o něm je nejasná zmínka z roku 1786) nebo, a to spíše, část městského fortifikačního systému, do něhož byl kostel sv. Kateřiny svou východní zdí organicky včleněn. 0 tom, zda se však skutečně jedná o hradební zeď, by však mohl přinést informace pouze další cílený archeologický výzkum.
K výše uvedeným skutečnostem jen dodejme, že městu Kelči nařídil vystavět hradby už biskup Mikuláš z Riesenburku v roce 1389. Teorii hradby se zdá potvrzovat i nalezená situace v sondě za vnější zdí dnešního presbytáře. Mohutné navážkové souvrství zde objevené je možno vykládat i jako zásyp hradebního příkopu. Ten se patrně podepsal na statických problémech presbytáře (v roce 1852 musel být kompletně renovován), o kterých víme z písemných pramenů. V sondě dále objevené pozůstatky dřevěných pilot a zpevňovacích zídek napovídají, že byly činěny pokusy zabránit "ujíždění" zdiva presbytáře do nějaké terénní deprese   snad hradebního příkopu.

       Terénní část archeologického výzkumu kostela sv. Kateřiny sice skončila, nastupuje však fáze laboratorní a kabinetní, která má za úkol vyhodnotit získaný archeologický materiál. Výzkum přinesl zejména poměrně bohatý korpus středověké keramiky (nejstarší se hlásí do 11. 12. století), železných předmětů, zvířecích kostí i lidských pozůstatků. Aby naše poznání získaného materiálu bylo úplnější, musí být provedeny příslušné odborné analýzy: antropologická, osteologická, metalografická, petrografická, paleobotanická, etc. Až po vypracování těchto odborných expertiz a vyhodnocení získané keramiky budou moci být učiněny definitivní závěry, které budou zakomponovány do konečné nálezové zprávy.

       Závěrem tohoto malého informativního příspěvku bychom chtěli vyslovit dík všem, kdo se jakkoli zasloužili o zdárný průběh referovaného archeologického výzkumu.
Jenom skutečnost, že těchto lidí bylo opravdu hodně, nám zabraňuje v tom, abychom uvedli konkrétní jména.
A jako definitivní doušku připojujeme vzkaz všem těm, kdož jsou roztrpčeni skutečností, že nebyla nalezena ona tajuplná podzemní chodba, spojující kostel se zámkem a běžící někam daleko za obvod města: nezoufejte, neboť žádný archeologický výzkum neobjeví VŠE!

       Mgr. Pavel Stabrava archeologické odd. PU v Ostravě


 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky